Mediální Cirkus podcast

49:54

Když v únoru 2022 začala ruská invaze na Ukrajinu, stahovali se západní novináři do bezpečnějších částí země. V Charkově u ruských hranic zůstal jediný západní televizní štáb - čeští novináři Darja Stomatová a Ján Schürger. „Lidi byli strašně rádi, že tam jsme. Pomáhali nám, chtěli, aby lidi na Západě měli informace,“ vypráví v podcastu Mediální cirkus válečná zpravodajka České televize Dajra Stomatová, která se svými vstupy z války proslavila. Stomatové bylo tehdy navíc pouhých 30 let a za sebou měla pouze jednu velkou zahraniční zkušenost. A sice reportování z Běloruska během masivních protestů proti zmanipulovaným prezidentským volbám ve prospěch diktátora Alexandra Lukašenka, kde byla poprvé právě s kamaramanem Jánem Schürgerem. I ty byly vyhrocené, masivně při nich totiž zatýkala běloruská tajná policie. „Pamatuju si na okamžik, kdy jsme byli na náměstí v Minsku, bylo tam strašně moc lidí, velký dav, byla tam policie a Honza mi tehdy říkal: Když se ten dav pohne, tak hlavně buď u zdi a někam nelez, nebuď mezi těmi lidmi, nenech se strhnout. To byly takové moje první rady od Honzy, kdy potom jsem to využívala na jiných cestách,“ vypráví Darja. Na Ukrajině před invazí natáčela napjatou atmosféru v zemi a začátek války ji a kameramana Jána Schürgera zastihl právě v Charkově. „Samozřejmě jsem se bál, ale člověk musí uvažovat velmi racionálně a my jsme vlastně zůstali na místě proto, abychom byli v bezpečí, protože vždycky nejnebezpečnější situace nastávají, když někam člověk přijíždí nebo odjíždí,“ říká Schürger. Z Ukrajiny reportovali pro televizní stanici CNN Prima News a díky tomu, že stali poslední západním štábem na místě, dokonce vstupovali do živého vysílání americké CNN. „Říkali jsme si, že zůstaneme, dokud budeme schopni vysílat živé vstupy, na tom jsme vlastně postavili celé to začáteční reportování,“ vzpomíná Stomatová, která je dnes spolu se Schürgerem v redakci České televize. Válečná novinařina patří mezi nejrizikovější odvětví žurnalistiky. Stomatová navíc vysílá přímo z fronty. I proto se musí řídit mnoha pravidly - hlásit nadřízeným i blízkým přesné místo pobytu, být s nimi v kontaktu, být označená, nosit vestu nebo helmu. Jeden druhému také musí být schopen poskytnout první pomoc. Na Ukrajině se ostatně dostali s kameramanem i pod palbu. „Potom jsou pravidla, jako že Darja musí umět ošetřit mě, kdyby se mi něco stalo. Musí vědět, komu má zavolat a máme určité postupy: máme kamarády, kteří jsou tady v Čechách, který o sobě nevědí, ale kdyby byl nějaký problém, tak vědí naši lokaci, zburcují určitý lidi, aby se nastartoval mechanismus naší záchrany,“ popisuje další z regulí Schürger. Oba také mají dohodu, že pokud jeden na nějaké místo nechce jet, tak se nejede. Říkají tomu právo veta. „Byly i případy, kdy jsme odmítli jet na frontu nebo tam, kam nám nabízeli. Několik týdnů před pádem Avdijivky v Doněcké oblasti nám jedna z brigád nabídla, že by nás dostala na poslední místo, které ještě drželo obranu Avdijivky. Popisovali nám, že bychom jeli v noci, přijeli bychom k továrně, tam bychom byli v malém krytu. My jsme se s Honzou rozhodovali, jestli ano nebo ne. Vždycky je to o tom, co z toho dostaneme, jakou dostaneme informaci, jaký dostaneme obrázek versus to riziko, které budeme podstupovat,“ říká Darja Stomatová. Cestu nakonec odmítli a na konvoj pak zaútočili Rusové. Strach a zlo Samotná Stomatová má k východu blízko. Pochází z Kazachstánu a mluví plynně rusky. Kameraman Schürger má zase řadu zkušeností z konfliktních oblastí - natáčel začátek občanské války v Sýrii v roce 2012 ale třeba i demonstrace na ukrajinském Majdanu v roce 2014. Právě Schürger má při cestách do válečných a konfliktních zón na starosti bezpečnost celého týmu. „Několikrát se nás lidi ptali, co nás na válce přitahuje. Válka, válka je droga. Je to něco v nás. Myslím si, že evolučně naše tělo je nastavené, že prostě ve válce se probudí smysly, je to opojné, ale zároveň to bere zdravý rozum. Válka je totální zlo a to zlo se projevuje právě v umírání. A je úplně jedno, jestli to je jedna nebo druhá strana, obě dvě strany platí vysokou daň. A to by si měli opravdu všichni uvědomovat a hlavně politici,“ dodal Schürger. -- Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách , poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Archiv všech dílů najdete tady . Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz .…

Mediální cirkus

1
Jako zápisné jsem v redakci vyžadoval zásadně jen pravé šampaňské, říká Šimůnek 46:30

há 15 dias46:30

46:30

V žebříčku světově nejbohatších lidí nemá Česko mezi postkomunistickými zeměmi ve střední Evropě obdoby. „Musím každý rok v New Yorku dokládat, že máme opravdu tolik miliardářů. Oni to nechápou,“ říká Petr Šimůnek, který před čtrnácti lety do Česka přivedl legendární americký časopis Forbes. Jako u každé správné byznysové story, i úspěch Petra Šimůnka s časopisem Forbes začal pádem dolů. V roce 2011 nejprve coby úspěšný novinář a mediální manažer dostal vyhazov z pozice šéfredaktora Hospodářských novin. Jako pozici útěchy tehdy získal od vydavatelství Economia za úkol shánět mezinárodní projekty. Přišel s nápadem koupit licenci pro vydávání časopisu Forbes, Economia to ale vyhodnotila jako projekt bez šance na výdělek, odmítla a Petr Šimůnek odešel. Dva týdny poté dostal nabídku od slovenského nakladatelství MediaRey, SE vést českou mutaci časopisu Forbes. A přijal okamžitě. „Musím upřímně říct, že jsem nebyl první volba, chtěli někoho jiného, ale já jsem byl jediný, kdo byl volný. Člověk musí mít zkrátka taky štěstí,“ vypráví v nejnovějším díle podcastu Mediální cirkus Petr Šimůnek. Kromě nástupu na pozici šéfredaktora tehdy získal i desetiprocentní podíl ve slovenské firmě, která už Forbes vydávala na Slovensku a vlastnila práva pro českou mutaci. „Nebylo tak těžké to rozjet. Jednak moji společníci rok předtím rozjeli Forbes na Slovensku, takže měli rok náskok a zkušenost, kterou mi mohli dát. To byla velká výhoda na startu. Navíc to bylo v roce 2011 po velké celosvětové krizi, která se na začátku nejvíc dotkla právě médií. Forbes nevyjímaje. A jeden z důsledků byl, že se rozvolnila licenční pravidla a už nebyla tak přísná,“ popisuje Šimůnek začátky Forbesu v Česku. Časopis Forbes se v Česku stejně jako jinde po světě etabloval jako časopis, který píše o úspěchu a úspěšných, bohatých a luxusu. Forbes není objektivní médium „Je to určitě vždycky story o podnikání, o tom, jak někdo z ničeho udělal něco, to je americký sen. To myslím, že je univerzální věc, která platí na celém světě. Že lidi, které to zajímá, tak chtějí číst, jak se to stane, že se jako člověk rozhodneš, že nebudeš spoléhat na to, že ti přijde výplata od tvého zaměstnavatele, ale sebereš se a jdeš dělat něco sama pro sebe nebo sama za sebe. To je strašný risk a vlastně dodneška mě to fascinuje a fascinovat bude, že takových lidí je strašně moc kolem nás a že v Česku jsou lidé neskutečně podnikaví,“ popisuje Šimůnek. Smysl vidí i v psaní nejen o těch velkých: „My jsme psali o pekařích, malých pekárnách, cukrárně, o tom, že si někdo otevřel nějaký malý byznys, a to v Americe vůbec není. To je specialita, kterou jsme tam přidali my. Ale přišlo nám, že lidi, kteří chtějí podnikat, se daleko lépe a jednodušeji identifikují s někým, kdo má nějakou malou věc na startu, než rovnou s nějakým miliardářem.“ Luxus, o kterém Forbes píše, si Petr Šimůnek sám rád užívá a chce, aby k němu aspoň trochu nahlédli i lidé z jeho redakce. „V jakémkoliv médiu bych pracoval, tak chci, aby redaktoři věděli, o čem píší, aby tedy žili Forbes život. Mimochodem, je to docela návyková věc a není to tak těžké. Když se dávalo u nás zápisné, když někdo přišel nový, tak jsem vyžadoval, že to musí být šampaňské. Pravé šampaňské, ne prosecco nebo nějaká takováhle hrůza. Šampaňské, protože, sakra, my jsme Forbes, tam se nic jiného nepije,“ vypráví napůl vážně a napůl s úsměvem. Letos v lednu pro Petra Šimůnka ale jedna etapa Forbes života skončila. Ve vedení časopisu ho vystřídal Zdravko Krstanov. Zůstává ale ve vydavatelství MediaRey, SE, kde má majetkový podíl. A na starosti dostal, stejně jako kdysi v Economii, hledání nových příležitostí. Jak úspěšný je český Forbes v rámci světových mutací? A jak se posunula česká ekonomická novinařina? -- Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách , poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Archiv všech dílů najdete tady . Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz .…

Mediální cirkus

1
Kdo odchází ze studia spokojen, toho často čeká průšvih, říká Marie Bastlová 20:40

há 21 dias20:40

20:40

Už čtyři roky moderuje na Seznam Zprávách rozhovory pro podcast Ptám se já. Byly momenty, kde jsem mohla ubrat nebo kdy jsem si zpětně říkala, jestli to třeba není moc, říká Marie Bastlová. Tentokrát se role obrátily. Marie Bastlová, moderátorka podcastů Mediální cirkus a Ptám se já, získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2024, a proto se výjimečně ve vlastním podcastu objevila jako respondent. Zpovídal ji dlouholetý redakční kolega Jindřich Šídlo. Marie Bastlová začínala s žurnalistikou v roce 2004 v online redakci Lidových novin, a to ve sportovní rubrice. Byl to rok, kdy se hrálo Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze, fotbalové Euro i letní olympiáda. „Je pravda, že jsi tehdy lhala na pohovoru, že rozumíš hokeji, protože zrovna tehdy sháněli téměř kohokoliv, kdo by jim pomohl s pokrýváním mistrovství světa?“ zeptal se s nadsázkou Jindřich Šídlo. „Jak se to vezme. Trochu lhala, protože neumím bruslit,“ přiznala se Marie. Vystudovala práva i žurnalistiku, ale dle svých slov šla do médií s tím, že si to zkusí: „Mě to strašně lákalo a říkala jsem si, že to bude jenom na chvíli. Že si to zkusím, jestli mi to jde. A až zjistím, že mi to jde, tak už to nepotřebuju dělat dál a půjdu dělat práva.“ Přes redakci Hospodářských novin, kde pracovala na politických tématech, se dostala do Českého rozhlasu. V něm se nakonec začala věnovat rozhovorům v pořadu 20 minut Radiožurnálu. Pokračovala v nich krátce i na CNN Prima News, aby v lednu 2021 zakotvila v Seznam Zprávách. „Je to těžká disciplína, kdy nevíš, co ještě si můžeš dovolit, co si dovolit nemůžeš. Byly rozhovory, kde jsem mohla ubrat nebo kdy už jsem si zpětně říkala, jestli to třeba není moc. Ale na druhou stranu, já takhle pochybuju o každém druhém rozhovoru, který dělám,“ přiznala se Marie Bastlová. „Kolikrát se má položit otázka, než usoudíš, že je čas ji opustit, protože ten člověk stejně neodpoví?“ ptal se Jindřich Šídlo. „Chci ji položit tolikrát, aby bylo zřejmé, že host neodpoví, a aby si tušil motivaci, proč neodpoví,“ vysvětlila moderátorka s tím, že by z průběhu rozhovoru mělo být vidět, proč ji má odpověď zajímat a proč je důležité, že na ni respondent neodpoví: „Jestli to, co říkají, je uvěřitelné. Jestli pro to mají argumenty, jestli tomu sami věří, nebo jestli něco jen papouškují.“ A jak se po takovém rozhovoru respondenti tváří, když odcházejí ze studia? „Jak kdo. Ale už jsme za tu dobu vypozorovali, že ti, co odchází a tváří se, že byli spokojení a že to bylo skvělé, tak je to pro ně většinou největší průšvih,“ odhalila Marie Bastlová. Možná i proto někteří nechtějí na rozhovory chodit. „Bavil jsem se s jedním vysoce postaveným politikem Spolu a ten mi říkal: My jsme hloupí, my chodíme k Marii a ona nás tam vždycky vykostí, ale ta druhá strana tam téměř vůbec nechodí,“ přiblížil Jindřich Šídlo nálady některých politiků. „To mají pravdu. My jsme přemýšleli, co s tímhle vlastně dělat. Jestli je třeba správná cesta říkat, kteří politici nechodí,“ přiblížila Marie. A prozradila, že její opakované pozvání v posledních letech nepřijal například šéf hnutí ANO Andrej Babiš, ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) nebo premiér Petr Fiala (ODS). -- Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách , poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Archiv všech dílů najdete tady . Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz .…

Mediální cirkus

1
Když jsem na Západním břehu, mám strach, říká zpravodaj ČT z Izraele 52:36

há 29 dias52:36

52:36

V Izraeli zažil ostřelování, nálety, krvavý teroristický útok ze 7. října i přes rok trvající válku v Gaze. Teď se tam po pár týdnech v Praze vrací a říká: “ Izrael měl růžové sny o totální kapitulaci Hamásu, to evidentně nevyšlo.“ Je to už téměř sedm let, co tehdy populární moderátor politických debat v České televizi David Borek změnil práci. Aniž by měl velké zkušenosti s prací reportéra, kývl na nečekanou nabídku nadřízených stát se zpravodajem ČT na Blízkém východě. Po měsících příprav sbalil věci a odjel do Tel Avivu. „Obsadili mě proti roli, jak se říká na divadle, a vlastně mi přijde, že to vyšlo. Nikde jsem si neumetal cestičku, nikde jsem si dopředu nevyjednával, že bych to možná chtěl dělat. Dokonce ani nevěděli, že mám k Izraeli vazby a že jsem už tehdy uměl trochu hebrejsky,“ vypráví David Borek, který byl hostem podcastu Mediální cirkus. Zpravodajský post v Izraeli přebíral po Jakubovi Sántó na jaře 2019 a už na něm přesluhuje. Televize totiž zahraniční posty obměňuje zhruba po pěti letech. „Zahraniční zpravodaj je profese, která enormně zatěžuje osobní i rodinný život. Jste jako strážce majáku na opuštěném ostrově, kde jste více méně sám sobě kuchařem, řidičem, produkčním a reportérem. Je to práce hektická, ale zároveň velice, když to řeknu ošklivě, rajcovní,“ říká Borek, který byl kolem Vánoc několik týdnů doma v Praze. S vedením televize se prý dohodl na zatím neurčitém prodloužení svého zpravodajského mandátu. V Izraeli, který je obecně velmi výbušným regionem, stihl zažít celou řadu dramatických momentů. Pravidelně se pak s různou intenzitou objevovaly útoky či ostřelování teroristů z Hamásu. „Když budete na jihu Izraele, tak si pořád budete hlídat to, která zeď vás stíní od Gazy. Tenhle instinkt budete mít za pár týdnů,“ popisuje Borek, který má za sebou hned několik docela dramatických živých vstupů. V jednom z nich zachytil letící rakety z Gazy i jejich sestřelení protivzdušnou obranou Izraele, v dalším se pak s kameramanem museli běžet schovat před hlášeným útokem. „Dneska úplně jinak vnímám Západní břeh, tedy oblast, kde je palestinské obyvatelstvo i židovští osadníci. Dřív jsem tam jezdil běžně, třeba se synem na jedno dětské hřiště, nebo jsem tudy objížděl zácpu v Tel Avivu. To bych dneska už neudělal. Novým nebo staronovým fenoménem na Západním břehu jsou střelecké útoky na auta. Západní břeh se pro mě stal regionem, kam vlastně soukromě nejezdím už skoro vůbec. A když tam jezdím pracovně, tak mám strach, úplně lakonicky, mám strach,“ popisuje David Borek. Nechybí mu moderování? Jak Čechy zajímá zpravodajství z Blízkého východu? A jak si v napjatých politických časech stojí veřejnoprávní televize? -- Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách , poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Archiv všech dílů najdete tady . Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz .…

Mediální cirkus

1
Amerika bude vypadat jinak, než jsme ji znali, říká zpravodajka v USA Ciglerová 50:09

há 7 weeks50:09

50:09

Už příští týden se Donald Trump stane podruhé oficiálně prezidentem. „USA chce přetvořit v konzervativní zemi se silnou rolí náboženství. Amerika se mění před očima a bude vypadat jinak, než ji známe,“ říká z USA česká novinářka. Je to už osm let, co se novinářka Jana Ciglerová rozhodla vzít tři malé děti a spolu s nimi se s manželem přestěhovala na Floridu. Nejdřív jen na měsíc za teplem, pak na tři měsíce, aby nakonec na Floridě zůstala. Byla nejprve dopisovatelkou deníku MF Dnes, aby se posléze stala americkou zpravodajkou Deníku N. „Amerika mi přišla strašně zajímavá, ucítila jsem tam možnost, že bych se mohla vrátit ke zpravodajské práci a šla jsem tehdy za ředitelem redakce Mladé fronty DNES a zeptala jsem se ho, jestli by mě nechtěl poslat do Ameriky jako zahraniční zpravodajku. A on mi tehdy řekl, že když ho to nebude stát o moc víc, než mi platí dnes, takže proč ne,“ vypráví Jana Ciglerová v podcastu Mediální cirkus , kde byla hostem. „Je to práce snů. Zároveň ale chápu důvody, proč jsou zpravodajové někde na postech 4 nebo 5 let a potom se přirozeně točí. Ty totiž ztrácíš po letech určitou citlivost nebo nadšení. Třeba teď se ve Wisconsinu stala další masová střelba. Respektive nakonec se ukázalo, že byli dva mrtví, původně ale říkali pět. A já už jsem mohla napsat scénář toho, jak to bude vypadat. Že nejdříve lidé budou říkat, že to si nikdy nemysleli, že by se to mohlo stát zrovna u nich. Pak budou přicházet příběhy, kdy se odtajní identita obětí, bude se to soustřeďovat na to, stanice nebudou říkat jméno střelce nebo střelkyně, pak bude pohřeb, což je ten nejtěžší moment. Politici budou vinit jedni druhé. To znamená republikáni budou říkat, že šlo o psychické problémy, demokraté, že za to můžou zbraně. Takže už vlastně umím napsat scénář a ono se to skutečně podle toho děje,“ popisuje novinářka. Jana Ciglerová za svoji kariéru pracovala pro Lidové noviny, MF Dnes nebo Českou televizi. Byla šéfredaktorkou české verze časopisu Elle, stála u vzniku pořadu Tah dámou na ČT nebo u zrodu přílohy MF Dnes ONA Dnes. Od roku 2018 pak z Ameriky píše pro Deník N. Spojené státy americké se v posledních letech zásadně proměňují vlivem silných migračních vln. Ty se propisují do složení obyvatel USA a mění i rozložení politických sil. Mnohé tradičně demokratické státy se pod vlivem změny obyvatel názorově posunuly směrem k demokratům. Kam až vlastně mohou dojít změny v americké společnosti? A jak daleko ji může v příštích letech posunout Donald Trump? „Mí optimističtí američtí přátelé říkají, že Amerika vždycky dojde k nějakému extrému a pak se vzpamatuje a zase se to srovná. Já si myslím, že na toto druhé volební období měl Donal Trump a zejména lidé kolem něj, ty síly a skupiny kolem něj, čas se velmi dobře připravit. Mají několik vlivových skupin, které jdou krok za krokem, mají připraveno jak ovládnutí školních rad, regionálních politických sdružení, tak zrušení ministerstva školství a podobně. Oni vlastně Ameriku chtějí přetvořit na konzervativní zemi tak, jak Amerika dosud nebyla. A nadřazené skupiny, tak, jak já to tam vidím, budou běloši evropského původu, kteří budou propagovat náboženské pojetí vlády. Bude několik států, kde budou klást odpor, nicméně ten frontální útok na systém vzdělávání je tak markantní, že si myslím, že to vlastně bude změna na dlouhou dobu,“ dodává Jana Ciglerová. Jak se mění v Americe novinařina? Proč tolik roste vliv podcasterů, kteří stojí mimo velké redakce? A jak společnost na novináře reaguje? -- Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách , poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Archiv všech dílů najdete tady . Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz .…

Mediální cirkus

1
Demonstrovat za Českou televizi by dnes lidé nešli, říká Kubík 40:03

há 9 weeks40:03

40:03

Od slovních útoků v čele s premiérem země přerostla nenávist vůči novinářům k útokům fyzickým. Reportérka televize Markíza skončila v nemocnici. Kdo a jak ohrožuje práci médií na Slovensku a dá se jejich situace srovnat s Českem? Hosty speciálního dílu podcastu Mediální cirkus byli senior reportér investigativy a někdejší šéfredaktor Seznam Zpráv Jiří Kubík a Jakub Filo, zástupce šéfredaktorky slovenského deníku SME. Natáčení proběhlo v rámci Multimediálního dne na Fakultně sociálích studií Masarykovy univerzitě v Brně. Podle Jiřího Kubíka je nedůvěra politiků vůči novinářům zakořeněná. Nemají rádi, když se jim někdo dívá pod prsty: „Vždycky jsme tím, co jsme psali, vyvolávali nevoli. Ať už to byl premiér Václav Klaus, pak Miloš Zeman, ale i Václav Havel míval výhrady k tomu, jak novináři pracují.“ Situace se podle něj změnila třeba s nástupem Andreje Babiše, ale zase vznikla řada nových redakcí. Na slovenská média lze podle Jakuba Fila nahlížet dvěma způsoby: „První je, že média na Slovensku jsou pod tlakem vládní moci, ale i majitelů, kteří jsou nějakým způsobem s tou vládní mocí spojení. Ale ten druhý pohled je, že slovenská média jsou poměrně zdravá a dynamická. Máme řadu velkých nezávislých médií, vznikají nezávislé projekty.“ Přesto slovenskou politickou scénu neopouštějí snahy, jak novinářům omezovat práci. Jedním z nápadů je zřízení speciálních tiskových soudů, které by se věnovaly mediální agendě. „Na mnohé otázky nedostáváme odpovědi. Vládní garnitura s námi nekomunikuje vůbec nebo komunikuje jen velmi omezeně,“ říká Filo. Nápad se soudy je podle něj další z kroků, které mají vytvářet tlak na média. Útoky slovenského premiéra Roberta Fica na novináře připomínají výroky exprezidenta Zemana. „Už ten jeho inaugurační projev byl spojený s tím, že novináři jsou ostrov negativní deviace,“ připomíná Kubík s tím, že to mělo odezvu i mezi jeho voliči: „Myslím si, že se to táhne, že část veřejnosti opravdu novináře vnímá jako ty, kteří způsobují problémy, kteří pořád do něčeho šťourají, rozeštvávají veřejnost.“ Zeman útočil na novináře už jako premiér, kdy je nazýval hyenami a vysmíval se jejich práci. „Ale v té době to ještě nemělo u veřejnosti takovou odezvu a podporu. Tehdy také nebyly sociální sítě. Když Zeman napadl novináře nebo Klaus mluvil o tom, že jsou to největší nepřátelé lidstva, tak to tehdy vyvolávalo kritiku. To dneska už tak není, leckdo nad tím mávne rukou, někdo s tím i souhlasí,“ myslí si Kubík. Jak se slovenští novináři brání útokům? Co se stalo na trhu po změnách v televizi Markíza? A jak se proměnila česká média od 90. let? -- Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách , poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Archiv všech dílů najdete tady . Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz .…

Mediální cirkus

1
Nikdo to nedokáže říct líp než já, říká Michopulos ke vzniku Keců a politiky 53:38

há 12 weeks53:38

53:38

Vláda si proti sobě na konci listopadu poštvala velké české influencery a podcastery. To když Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přišla s nápadem na jejich registrace. „Kdyby tohle udělali televizím, tak ten džihád bude desetkrát horší,“ říká Petros Michopulos z podcastu Kecy a politika. Tvůrci podcastů, autorských videí i influenceři ze sociálních sítích okamžitě spustili vlnu kritiky vůči vládě. A zaskočený ministr kultury Martin Baxa z ODS začal uklidňovat emoce. Ihned přispěchal s tím, že navrhne změnu zákona a Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která je nezávislý orgán, zkusí doporučit jiný výklad legislativy. „Ministr mi volal a nedokážu říct, jestli se lekl nebo nelekl, spíš si myslím, že tam hrálo roli něco jiného. Že ve chvíli, kdy se to stalo, tak asi nejenom ministr kultury, i víc těch politiků, se podívali proč teda najednou někdo z regulátorů přišel s tím, že bude regulovat obsah, který všichni vnímáme, že regulovaný není. Podle zákona z roku 2010. V roce 2024,“ popisuje v emocích Petros Micholupos, kde byl spolu s novinářem, komentátorem a spoluautorem podcastu Kecy a politika Bohumilem Pečinkou hostem Mediálního cirkusu. Noční telefonáty Kecy a politika patří k nejoblíbenějším českým politickým podcastům. Sami tvůrci tvrdí, že mají stovky tisíc posluchačů. Čísla nelze zcela ověřit, ale pravda je, že veřejná vystoupení, která jejich podcast doplňují, jsou vyprodaná. „Nebylo to tak, že bychom kopírovali nějaký konkrétní podcast z Ameriky. Ale my jsme si od roku 2003 pravidelně telefonovávali, a protože jsme sovy, tak jsme si telefonovávali v noci, naše tehdejší manželky nás dobře znaly. Nevím, jestli to nebyl důvod, že jsme oba rozvedení, ale byly to dlouhé noční telefonáty. A ten formát nočních telefonátů jsme jenom přenesli do podcastu,“ popisuje začátek projektu Kecy a politika Bohumil Pečinka. Oba autoři podcastu mají blízko k politice, ale každý z jiné stany. Pečinka je celoživotní novinář, dlouholetý komentátor Reflexu, teď příležitostný komentátor Echa a držitel několika novinářských cen. Petros Michopulos je podnikatel a bývalý lobbista s vazbami na nejprotřelejší tváře české politiky z přelomu tisíciletí. Podcast Kecy a politika odstartoval na jaře 2021 a už před tehdejšími sněmovními volbami začal ovlivňovat politické diskuze. Oba autoři v podcastu totiž pravidelně rozebírají kroky stran i politiků a nešetří kritikou a posměchem. „Politici nám moc nevolají, to můžu i srovnat se svou novinářskou kariéru. Oni nás ale mají plný zuby zprostředkovaně. V jejich rodinách je totiž vždycky někdo, kdo je opravdu hardcore fans našeho podcastu a vždycky je s tím strašně mučí. A oni nám pak spíš lítostivě říkají, jak nás někteří nemají za tohle to rádi, že nemají doma klid,“ směje se Bohumil Pečinka. Jak jsou posluchači v Česku ochotní za podcasty platit? Kam se dá na tuzemském mediálním trhu ještě růst? A jak dlouho ještě dokáže Bohumil Pečinka vydržet s Petrosem Michopulosem? -- Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách , poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Archiv všech dílů najdete tady . Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz .…

Mediální cirkus

1
Važte si toho, co máte, než bude pozdě, varuje Michal Kovačič 45:27

há 15 weeks45:27

45:27

Na Slovensku startuje nový mediální projekt. Populární moderátor Michal Kovačič si zakládá online televizi, a to půl roku poté, co byl vyhozen z TV Markíza za to, že v živém vysílání varoval před orbanizací slovenských médií. „Sedmnáctého listopadu večer budeme mít debatu s Václavem Moravcem a s Milanem Kňažkem. Symbolicky jsme si zvolili výročí Sametové revoluce,“ popisuje Kovačič start zpravodajského online projektu 360tka v podcastu Mediální cirkus. Kovačič na svůj projektu vybíral peníze v crouwdfoundingové kampani, která se stala hitem. Během pár dní totiž vybral zhruba 600 tisíc euro. „Na Slovensku v podstatě nemáme funkční televizní investigativu. Ve veřejnoprávní televizi něco bylo, ale nebylo to zdaleka na takové úrovni, jako si myslím, že by si Slovensko zasloužilo. Takže chceme dělat investigativu, kriticky přistoupit k politice, protože ta stále víc mizí z běžného večerního zpravodajství. A také se chceme věnovat kauzám v naší zemi, protože těch je tolik, že se v nich lidé absolutně ztrácejí. A televize umožňuje, aby se v nich lidé zorientovali jednoduchým způsobem,“ vyjmenovává Kovačič své plány. Veřejnoprávní média se na Slovensku zásadně proměnila v létě. Vláda i přes protesty veřejnosti totiž prosadila v parlamentu nový zákon, který zrušil dnes už bývalou veřejnoprávní stanici Rozhlas a Televize Slovenska (RTVS) a nahradil je institucí s názvem Slovenská televize a rozhlas (STVR). Důvodem bylo to, že původní instituce nebyla podle vládních politiků dost objektivní. Změna umožnila personální obměnu vedení, většinu při rozhodování o novém vedení instituce přitom nově mají zástupci přímo nominovaní ministerstvem kultury. „Slovensku chybí veřejnoprávní televize už teď. A obávám se, že bude chybět stále víc. Budu rád, když se nám podaří co nejvíc z toho nahradit. Je velmi důležité, co máte v Česku, tedy Českou televizi a Český rozhlas. A myslím si, že čeští novináři i veřejnost se příliš málo obávají a starají o budoucnost vašich veřejnoprávních médií,“ říká v Mediálním cirkusu Kovačič a pokračuje: „Ještě u vás nejsou ani volby, po kterých mohou přijít silné tlaky a navzdory tomu se zdá, že už teď jsou ve vašich veřejnoprávních médiích jisté otřesy, kvůli kterým to pak veřejnoprávní televize nemusí ustát. Je důležité, aby se lidé uvnitř televize sjednotili, aby si uvědomili, jakou má vaše veřejnoprávní televize hodnotu a že o ní můžete velmi rychle přijít. Čeští diváci si to totiž neumí představit. Nezažili jste to, co my, kdy za Mečiara byla veřejnoprávní televize opravdu služkou vlády. To samozřejmě nepřijde ze dne na den, ale může se to postupně vyvinout, když si občané nedají pozor,“ varuje Kovačič. Bojovali jsme měsíce, nikdo to ale nevěděl Kovačič moderoval na Slovensku nejpopulárnější politickou televizní debatu Na tělo, obdobu českých Otázek Václava Moravce. Na obrazovce TV Markíza, která patří české skupině PPF, ale skončil v červnu poté, co v posledním vysílání své debaty v živém vysílání popsal tlaky vedení Markízy na zpravodajství a varoval před orbanizací slovenských médií. „Vůbec toho nelituju. Ono to bylo totiž vyvrcholením toho, kdy jsme měsíce a měsíce bojovali interně, nikdo o tom ale nevěděl. My jsme roky, já jsem tam byl 16 let, budovali zpravodajství a Markízu, která byla do velké míry náhradou za veřejnoprávní televizi. Naše zpravodajství bylo nejsledovanější, nejcitovanější a nejvýznamnější a nám šlo o to, abychym tohle zachovali,“ popisuje Kovačič, za kterého se také postavila velká část dalších novinářů Markízy. Redakce si nakonec na vedení televize vyjednala písemný příslib, že vedení nebude zasahovat do zpravodajství. I tak je ale situace ve vlivné soukromé televizi opět napjatá: „Teď je pod tlakem můj kolega Viktor Vincze, který je moderátor zpravodajství, moderátor Let's dance (slovenská obdoba Star Dance), který je novým předsedou odborů. Nevíme, co se tam stane. Například mu hrozili tím, že vůči němu můžou zakročit. Kvůli tomu, že jsme měli Live Stream na Instagramu o amerických volbách. To je úplná banalita, která se běžně dělá. Jenže oni poslali bulváru odpověď, že je to porušení zákoníku práce. Dopředu mu o tom přitom nic neřekli a nezakazovali mu to. Takže se tam dějí velmi zvláštní věci,“ upozorňuje Kovačič. Pro Fica jsem záchodový pavouk Slovenští novináři ze seriózních médií jsou dlouhodobě pod velkým tlakem. Premiér Robert Fico novináře opakovaně kritizuje, naposledy je nazval třeba krvelačnými bastardy. Kromě změn slovenské veřejnoprávní televize a rozhlasu prosazuje i další opatření, která by na novináře a jejich práci mohla výrazně dopadnout. Ostatně mimo jiné média a jejich tlak viní z toho, že vyvolávají nálady, které na Slovensku vyvrcholily v květnu atentátem právě na Fica. „Jsem na takové útoky zvyklý. Před deseti či dvanácti lety mě Fico nazval záchodovým pavoukem, takže to pro mě není nic nového. Snažíme se si od toho držet odstup, když to ale přesáhne nějakou míru, je třeba se tomu bránit. Když začaly zásahy ve vysílání TV Markíza, tak se začalo razit i to, že se na tyhle útoky vlastně nemá reagovat. Televize tak přestala své novináře bránit, nezastala se jich. A to je pak mnohem těžší dělat svoji práci, když za vámi nestojí vedení,“ popisuje složitou slovenskou mediální realitu Kovačič. Fico zakázal hned po svém nástupu části médií vstup na Úřad vlády, velká část vládních politiků pak prioritně komunikuje s alternativními médii. „Když v něčem žijete roky, tak se s tím naučíte žít. Je ale podstatné, aby to nepřesahovalo ty červené čáry, které ale mám pocit, že se stále posouvají. Uvidíme, jakým způsobem se bude chovat třeba Slovenská informační služba, jaké různé tlaky budou vyvíjené. Já už jsem zažil například za té předcházející vlády Roberta Fica, že jsem byl lustrovaný a policista, který mě lustroval, sestavoval třeba i pavouka celé mé rodiny, a to bylo opravdu nepříjemné. Pak mi řekl, že to bylo na příkaz tehdejšího policejního prezidenta Tibora Gašpara a ten samý Tibor Gašpar je dnes místopředseda parlamentu za SMER a jeho syn je dnes šéfem Slovenské informační služby. Takže uvidíme, co se všechno bude dít, uvidíme, jakým směrem se vláda vydá. A jsem velmi rád, že je to pod velkým drobnohledem Evropské unie a například Věra Jourová jako eurokomisařka se o to velmi zajímá a sleduje to pozorně.“ Vyhrocená atmosféra na Slovensku vedla před pár dny mimo jiné i k útoku na investigativní reporérku Markízy Kristínu Kövešovou v osadě Farárska v Trnavě. Novinářka skončila po surovém útoku v nemocnici se zlomeným nosem, otřesem mozku a naraženou páteří. „Je to nechutné. Speciálně vůči ženám. Atmosféra se zhoršuje. Jsem zvědavý, kam to povede a jako z toho ven. A myslím si, že bychom měli dělat všechno pro to, abychom to zastavili,“ popisuje Kovačič. S útoky veřejnosti má ostatně zkušenosti i jeho žena, novinářka Zuzana Kovačič Hanzelová, která se kvůli nim zhruba před rokem stáhla z veřejného postoru. Možná i proto na závěr rozhovoru pro Mediální cirkus jako vzkaz po česká média i veřejnost Kovačič říká: „Velmi vám držím palce, aby jste tu kvalitu, kterou tady máte, udrželi. Bylo by dobré, kdyby si občané, nejen novináři, uvědomili, že opravdu některá velká média, která tu máte, vůbec nejsou samozřejmost a že padají jako hrušky v mnoha zemích a že je třeba na to myslet dřív, než bude pozdě.“ Jak je na Slovensku těžké startovat nový mediální projekt? O čem svědčí obrovská podpora nového projektu Michala Kovačiče? A může se tlak na slovenská média ještě stupňovat? --- Mediální cirkus Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálním...…

Mediální cirkus

1
Čirá zlomyslnost, hodnotí bývalý novinář Ficovu žalobu na Bárdyho 48:51

há 18 weeks48:51

48:51

Slovenští novináři za sebou mají první rok vlády Roberta Fica poté, co se loni po letech vrátil k moci. Premiér si už stihl podrobit veřejnoprávní média, s novináři se soudí, mnozí přišli o práci. Vláda hrozí vznikem Národního mediálního úřadu. „Cením si všech, kdo tam zůstávají a dělají svoji práci dál,“ říká advokát a bývalý novinář Tomáš Němeček, který v dalším dílu Mediálního cirkusu mimo jiné hodnotil i způsob, jakým ČT ukončila pořad 168 hodin Nory Fridrichové. Slovenská společnost utrpěla největší šok v únoru 2018, když byl nájemným vrahem zastřelen investigativní novinář Ján Kuciak a jeho partnerka. Vražda a následné obrovské společenské otřesy vedly k pádu Ficovy vlády. Loni v říjnu se ale Fico vrátil k moci a s médii svádí tvrdou bitvu. S velkou částí novinářů nemluví, nepouští je ani na úřad vlády. Veřejnost letos na jaře protestovala proti změnám mediálních zákonů, ovšem marně. Přeměnu tamních veřejnoprávních a státní média si Ficův kabinet prosadil. „Občas se říká o novinářích, že tak dlouho křičí Vlk! Vlk!, až je nebude nikdo poslouchat. Tak teď na Slovensku ten vlk je. Slovenská veřejnoprávní média už byla podrobena speciálním zákonem, který byl přijat jen proto, aby ukončil funkční období dosavadního ředitele a mohli být dosazeni noví manažeři. Výsledek už je viditelný prostým okem diváka. Byli vyměněni moderátoři hlavních politických debat. Hlavní vládní strana SMER - SD se tím dokonce chlubí na mítincích se svými voliči, jako by si odškrtávali jednotlivá jména, ta nepopulární,“ komentuje slovenské dění exnovinář, dnes advokát a komentátor dění Tomáš Němeček, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus. Fico odvádí pozornost Výroky slovenského premiéra na adresu novinářů budí rozruch často. Naposledy to bylo tehdy, když o žurnalistech pronesl, že jsou krvelační bastardi, mluvil o tom, že je třeba uvažovat o povinném vzdělání pro novináře a také zřídit Národní mediální úřad, který mnohá tamní média vnímají jako hrozbu případné cenzury. „Premiér Fico tyto výroky, které vždycky otřesou a došplouchnou až do České republiky, pronáší ve chvíli, kdy potřebuje odvést pozornost od něčeho hodně nepříjemného,“ upozorňuje Němeček a dodává: „Některým z Ficových výroků jako třeba o povinném vzdělávání novinářů není třeba přisuzovat nějakou vážnost. Oni nejsou hodni, a tím oni myslím Ficovu vládu, abychom vážně rozebírali jejich úmysl, jestli na něm něco je nebo ne, protože oni chtějí trestat.“ Fico se ale nebojí sáhnout i dál. Před několika týdny zažaloval novináře a šéfredaktora zpravodajského serveru Aktuality.sk Petera Bárdyho, který o něm napsal knihu. V žalobě si stěžuje na fotografii použitou na obálce. „Šéfredaktor Aktualit.sk Peter Bárdy má pravdu, že oni si tu knihu celou pečlivě přečetli, nenašli nic, čeho by se chytli, tak to zkouší přes fotografii. To je spíš směšná záležitost, taková ta klasická zastrašovací žaloba, dělaná jenom proto, aby novináře otrávil. Odvedl jim energii jinam, aby platili advokáta, který je musí zastupovat, aby to řešili. Je to ryzí zlomyslnost,“ hodnotí žalobu Němeček. Stíhání české novinářky Složitou pozici slovenských novinářů nedávno nasvítil také případ okolo reportérky Seznam Zpráv Kristiny Cirokové. Ta musela na výslech kvůli svým reportážím o sektě AllatRa, sloveská prokuratura ji vedla jako podezřelou z údajné propagace hnutí potlačujícího práva a svobody. Slovenská prokurátorka, která má kauzu na starosti, přitom podle tamního serveru SME toto hnutí v minulosti sama podporovala. Proti vyšetřování se ohradila redakce Seznam Zpráv i řada novinářských organizací. Stíhání bylo nakonec zastaveno . „Je to strašně nepříjemné. Nikdo není rád, když chodí na výslechy. Pro nikoho není příjemné, že je vyšetřován. Navíc ho to odvádí od jeho práce. Tomu všemu rozumím. Druhá věc je, že pokud tomu čelíme z bezpečí, a opravdu je to bezpečí, České republiky, tak je to přece jenom jiná pozice, než když jste tomu na Slovensku vystaveni v první linii,“ říká v Mediálním cirkusu Němeček. On sám se novinařině věnoval od 90. let, byl šéfredaktorem týdeníku Respekt, komentátorem Hospodářských novin a v Lidových novinách pak založil a vedl přílohu o právu Právo a justice. Z médií Němeček odešel v červnu 2013, výpověď v Lidových novinách podal hned ten den, kdy Andrej Babiš oznámil nákup vydavatelství Mafra. „Já si pamatuju, jak se tam v té době lámaly charaktery. A jak dneska lidi, kteří jsou velcí antibabišovci, tehdy koketovali s tím, jestli by to nakonec nešlo nějak prokličkovat a přežít. Bylo to emotivní,“ říká i po letech s velkým zaujetím Tomáš Němeček. „Jako nositel všech novinářských cen v České republice jsem si ty ceny, plakáty a diplomy sebral, strčil jsem je do šuplíčku a začal jsem novou kariéru v Psychiatrické nemocnici Bohnice jako podnikový právník, protože měl jsem dvojí vzdělání, vystudoval jsem žurnalistiku a práva,“ popisuje Němeček. Fridrichová odešla z ČT středem Dnes se Tomáš Němeček médiím věnuje spíše okrajově. Působí v několika institucích udílejích novinářské ceny, občas komentuje veřejné dění zejména v Českém rozhlase a médií se občas týkají i kauzy, kterým se věnuje v rámci své advokátní praxe. Zastupoval třeba poškozené v případu podezření na sexuální obtěžování ze strany investigativního reportéra Marka Wollnera v České televizi. „O tom nemůžu mluvit, protože tento pořad sledují také lidé, kteří se mě za toto angažmá snažili nějakým způsobem potrestat nebo mi ztrpčit život. Poslali na mě stížnost na Advokátní komoru, která sice byla shledána jako nedůvodná, ale zkoušeli mi i takto ztrpčit život. Jestli ale o něčem můžu mluvit, tak je to o případu Nory Fridrichové. To jsem nezastupoval a sledoval jenom jako divák. A musím říct, že mi spadla čelist nad tím, co se dělo. Jakým způsobem může být zrušený pořad, který má takovou sledovanost bez jakékoliv náhrady. A musím také říct, že mi zároveň imponovalo rozhodnutí Nory Fridrichové, že toto nemá zapotřebí a odchází středem, protože se uživí kdekoliv jinde. Taková gesta jsou mi blízká,“ říká Němeček. Vadilo mu přitom především to, když Noře Fridrichové vedení televize v souvislosti s koncem pořadu 168 hodin vyčítalo, jak se ohradila vůči útokům Marka Wollnera v bulváru. Ten zveřejnil část soukromé konverzace s Fridrichovou o masturbaci, bývalá novinářka ČT pak v reakci zveřejnila konverzaci celou, aby jí dala kontext. Jan Souček vzápětí Fridrichové vyčetl, že veřejné výroky tváře ČT o masturbaci podle něj poškozují televizi. „To jsem si říkal: jak vy jste jí pomohli? Jak se Česká televize se svým mediálním odborem, se svým právním oddělením, zastala svého zaměstnance? Jakou pomoc poskytla? Nechali ji v tom plavat samotnou a potom ji peskovali za to, že to nebylo podle nějakých jejich dokonalých nevyřčených představ. To mě zamrzelo na současném vedení České televize,“ dodává ke kauze zrušení pořadu 168 hodin Němeček. Jakou atmosféru v ČT odkryla kauza Wollner? A co dnes novinařinu a práci novinářů v Česku a zejména na Slovensku ohrožuje nejvíc? -- Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na…

Mediální cirkus

1
ČT nechává Železného zamraženého ve sklepě, říká Václav Moravec 53:01

há 21 weeks53:01

53:01

Moderátor Václav Moravec se pustil do České televize. Vadí mu, jak vedení zpravodajství zrušilo pořad 168 hodin. Kritizuje také stažení moderátora Jakuba Železného z obrazovky. Ten je mimo vysílání téměř rok. „Pokud by vaše otázka natvrdo zněla: Překvapilo vás, jakým způsobem se management zpravodajství postavil ke zrušení 168 nebo k tomu, že nechává Jakuba Železného, podle mého skvělého moderátora hlavních večerních zpráv, někde ‚zamraženého‘ ve sklepě Ótéenky (budova zpravodajství, které se historicky říká OTN, pozn. red.)? Tak bych řekl, že to jsem nečekal,“ říká Václav Moravec , který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus. A dodává: „Nečekal jsem, že pořad, který měl 550 000 diváků, který se pohyboval na tenké hranici mezi publicistikou a zábavou, bude zrušen, aniž by byl vyroben jiný pořad, který ukáže lepší veřejnou službu, než kterou předváděla Nora Fridrichová . To jsem opravdu nečekal.“ Moravec, který je v České televizi více než dvacet let, zároveň odmítá, že by dostatečnou náhradou pořadu byla Výborná show, kterou ČT nově přesunula z kanálu ČT2 právě do časového okna po zrušených 168 hodinách. „Lucka Výborná dělá skvělou show. Něco, co je asi ženská obdoba Karla Šípa, která na Dvojce výborně funguje. Ale je to jiný formát. Myslím, že bychom se měli ptát, kdy vznikne tedy ten týdeník? Vedení divize zpravodajství a publicistiky zrušilo 168 hodin, protože v něm byly základní školácké chyby, jak jsme se dozvěděli. Tak se těšíme na to, jaký bude nový pořad,“ pokračuje kritickým tónem Václav Moravec. První spekulace o konci 168 hodin se objevily v Blesku na jaře. Krátce poté tam vyšla i zpráva o tom, že by se měly měnit Otázky Václava Moravce. Bulvární deník přišel s tím, že by se moderátor měl v pořadu střídat se ženou, což tehdy v odpovědi jasně nevyloučil ani generální ředitel ČT Jan Souček. Ten později změny Otázek Václava Moravce vyloučil, zároveň ale dodal, že nikdo od něj nemá bianco šek . Václav Moravec Otázky moderuje od ledna 2004. Pořad je pravidelně terčem útoku politiků. Ostatně nechodil do něj prezident Miloš Zeman, nechodí tam šéf SPD Tomio Okamura a v posledních letech ani šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Otázky veřejně kritizuje hlavně radní ČT Luboš Xaver Veselý, který hned po svém zvolení v roce 2020 přišel s tím, že Moravec by se měl v pořadu s někým střídat. To ale Moravec rázně odmítá. „Zamraženi“ s Železným „Střídání je první krok k likvidaci toho pořadu. Když by to po mě někdo chtěl, tak řeknu: Já se střídat nebudu a jsem zvědav, co se mnou uděláte, ‚zamrazíte‘ mě? Budeme ‚zamraženi‘ s Jakubem Železným,“ říká v Mediálním cirkusu s tím, že střídání moderátorů by politikům umožnilo vybírat si ty, ke kterým jdou raději na rozhovor. „Co já jsem proboha udělal, abych zrovna já se střídal, proč se neřeší střídání Michaly Jílkové, proč se neřeší střídání Karla Šípa? Proč se neřeší střídání jiných?“ ptá se Moravec a několikrát v mnoha obměnách v rozhovoru zdůrazňuje: „Já jsem přišel před dvaceti lety a mým cílem bylo vybudovat v České televizi nejcitovanější a nejsledovanější diskusi. Díky Bohu se to daří i po těch 20 letech.“ Ve zpravodajství České televize je napjatá atmosféra minimálně od léta, kdy vedení zpravodajství velmi ostře při svém odchodu kritizovala Nora Fridrichová. Ta i v podcastu Mediální cirkus mluvila o tom, že z ČT vytéká hnus a kritizovala to, že šéfredaktor zpravodajství Michal Kubal se nestíhá dostatečně věnovat řízení, protože sám příliš často moderuje. A do stejné praxe se opřel i Václav Moravec, který se žurnalistice věnuje také jako pedagog na vysoké škole. Podle něj totiž mediální manažeři, kteří se sami aktivně věnují žurnalistice, nemají dost prostoru chránit svoji redakci před vnějšími, především politickými tlaky. „Já jsem nastupoval do ČT za šéfredaktora Michala Petrova, který se věnoval šéfredaktorské práci. To kombinování je podle mě neblahé. Když se podíváte na mnohá média, tak šéfredaktor odsune řadové redaktory, když se dělá rozhovor s prezidentem, s premiérem, protože šéfredaktor neví, jestli chce být manažerem, anebo jestli chce pokračovat v aktivní žurnalistice. Já si nedovedu představit v BBC, že by si šéfredaktor odskakoval moderovat. Podíváte-li se v současnosti na ČT, tak ten manažerismus kombinovaný s novinářskými ambicemi je věc, která žurnalistice ubližuje,“ vysvětluje moderátor. Hybridní žurnalistika ničí i veřejnoprávní média Václav Moravec se věnuje jako pedagog novinářské etice, o které ostatně napsal také knihu. A v Mediálním cirkusu i proto přišla řeč na oblíbený termín poslední doby a sice takzvanou „hybridní novinařinu“. Tedy termín, se kterým přišel moderátor a současně podnikatel a lobbista Michal Půr, když obhajoval to, že vedle svých mnoha činností pořád moderuje i politické rozhovory vedle standardní novinářů. „Sousloví hybridní žurnalistika vnímám ve stejné rovině jako alternativní fakta. Ukazuje to na postfaktickou dobu, v níž se ocitáme. Že je běžné, že od hybridního novináře si objednáte jakýkoliv podcast a je jedno jestli jste Petr Pavel, jestli jste Slavie. Prostě přijdete do sámošky s cynismem: když platím, tak dělej, co já si přeju. A to je hybridní žurnalistika. Je to symbol doby, symbol proměněného mediálního prostředí. Je otázkou, jestli dnes už není převažující,“ říká Moravec. Dodává, že neblahé symptomy hybridní žurnalistiky vidí i u ČT. „Symptomy hybridní žurnalistiky prostupují i do médií veřejné služby a mě opravdu trápí, že nejsme schopni tomu čelit. Princip objektivity, který je ve všech kodexech, jsme zredukovali na vyváženost a odpreparovali jsme pravdivost a fakta, která jsou v tom principu objektivity daleko důležitější, než nestrannost a vyváženost,“ myslí si Moravec. „Už to jede tak, že já si objednám podcast, objednám si diskuzní pořad v ČT, objednám si, kolikrát tam mám být. Hybridní žurnalistika vám vlastně ničí i média veřejné služby. To je další věc, která před námi nevykresluje úplně růžovou budoucnost, ať už médií veřejné služby nebo vůbec té klasické poctivé novinařiny v tom nejlepším slova smyslu,“ dodává. Na závěr rozhovoru se ještě vrací k tomu, jak sám vidí svoji budoucnost na obrazovce ČT. „Teď se nemění znělka. Asi se řeší, jestli budu zamražen, nebo ne. Tak ta znělka už asi do zrušení Otázek zůstane, už se nic měnit nemusí,“ říká možná s nadsázkou Václav Moravec. Jaká je podle Václava Moravce v České televizi aktuálně atmosféra? Cítí dostatečnou podporu od vedení ČT? A baví ho i po 20 letech moderovat tentýž pořad? -- Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách , poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Archiv všech dílů najdete tady . Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz .…

Mediální cirkus

1
Video s nutellou byl zlomový moment, říká mluvčí vlády 43:45

há 22 weeks43:45

43:45

Přál bych si, aby měli lidi vládu rádi, říkal Václav Smolka, když na podzim 2021 nastupoval na post mluvčího vlády. To se mu ale příliš nedaří, viděno optikou průzkumů nebo nedávných voleb. A ministři špatné výsledky s oblibou vysvětlují špatnou komunikací. „Ze začátku jsem z toho byl opravdu špatný, ale teď mám pocit, že kritika té komunikace se postupem času sama trošku vyprazdňuje,“ říká k tomu šéf tiskového odboru vlády Václav Smolka, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus, který byl natočen ještě před krajskými a senátními volbami. Smolka nastoupil na Úřad vlády na podzim 2021, tehdy mu bylo pouhých 28 let. S ODS ale spolupracoval už dlouho, byl mluvčí strany a navíc její člen. V Mediálním cirkusu vypráví o tom, jaké to je dělat mluvčího, jak funguje s novináři, jak bral kritiku videa s nutellou i proč vzal post mluvčího tak mladý. „Byla to příležitost, která se mockrát neopakuje, obzvlášť v mladém věku. Měl jsem možnost být u věcí, který jsem si nedokázal ještě před třemi lety představit, ať už je to návštěva Kyjeva ze začátku války, Bílého domu, nebo naopak energetická krize či rostoucí inflace,“ říká Smolka. Komunikace vlády je terčem kritiky téměř od vzniku kabinetu. Nejvíc připomínek se ale sešlo na tým Petra Fialy loni na podzim, když premiér natočil „slavné“ video s nutellou. Ve kterém jel nakupovat potraviny do Německa a demonstrovat to, že jsou za hranicemi levnější. Video ale přišlo po mnoha měsících inflace a především nebylo příliš uvěřitelné. „To byl takový pokus o ‚of brand‘ komunikaci, prostě dělat něco, co se od té značky úplně neočekává. Jasně, když se podíváme na ty reakce, tak to vypadá jako hrozný ‚fail‘, ale já se snažím si z toho brát to lepší. Byl to zlomový moment, aspoň ta kritika byla konkrétní. Byl to pro celý tým trochu ‚wake-up call‘. Řekli jsme si, že tahle cesta je pryč. Na základě toho jsme některé věci začali řešit jinak, spíše evolučně než revolučně. Myslím, že se nám tu komunikaci podařilo zjednodušit. To je směr, který začíná fungovat,“ říká Smolka. K práci tiskového mluvčího ale patří i řešení sporů, které politici vedou s novináři veřejně. Například ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS v poslední době osobně na síti X zaútočil na investigativního novináře Seznam Zpráv Lukáše Valáška. Jak takové situace vidí mluvčí vlády? „V podobné situaci se snažíte mírnit škody. Já jsem naštěstí nebyl tady v těch extrémních situacích. Ale pokud bych si to měl představit, tak první věc je, že musíte uklidnit toho politika, pak se musíte rychle spojit s tím novinářem a pokusit se s ním domluvit nějak na tom, co se mu dá říct navíc, aby se trošku změkčil dopad. A ano, obchoduje to za nějaké informace,“ popisuje Smolka. A konkrétně k Blažkovi dodává: „Pavel Blažek dostal zpětnou vazbu. Ale zároveň bych to asi obecně uzavřel tak, že jak jsou různé typy novinářů, tak jsou různé typy politiků.“ Podle Smolky je české prostředí vůči médiím velmi liberální a zahraniční kolegové se prý často diví, jak velký prostor novináři na vládě dostávají. „Oni jsou často překvapení, jak necháváme volné ruce novinářům. Že jsme hrozně liberální, že je pouštíme daleko a necháváme je natáčet i záběry z neformálních částí jednání. Jsou také překvapení množstvím otázek na tiskových konferencích,“ říká v Mediálním cirkusu Smolka. A sám ke svému vztahu k novinářům říká: „S některými novináři mám vztahy přátelské, s některými profesionální, ale v některých případech bych popsal vztah novinář a mluvčí něco jako mexická plichta. Ten pojem použil, myslím, Tarantino ve svých filmech. Je to moment, kdy na sebe několik lidí simultánně míří nabitými zbraněmi. A první výstřel spustí řetězovou reakci, kdy se to celé zhroutí.“ Vztah politiků a médií se mění v posledních letech po celém světě, a to hlavně s dominancí sociálních sítí. V roce 2010, když přestal s vybranými novináři mluvit tehdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek, vzápětí neuspěl ve volbách. To by se dnes zřejmě už neopakovalo. Ostatně na Slovensku má část médií dokonce zakázaný vstup na Úřad vlády. „Politici přestávají potřebovat média, protože konzumace na sociálních sítích je obrovská a oni si na tam můžou média v podstatě úplně nahradit,“ říká k tomu Smolka. Jak současná komunikace vlády funguje? Jaké situace, které musel její mluvčí řešit, byly zatím nejtěžší? A opravdu se dnes politici obejdou bez tradičních médií? -- Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči. Sledujte na Seznam Zprávách , poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích. Archiv všech dílů najdete tady . Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz .…

Mediální cirkus

1
Snajperku Káťu zabili, než jsme o ní udělali reportáž, říká fotograf Krupař 50:35

há 26 weeks50:35

50:35

Na Ukrajinu jezdí fotografovat deset let, poslední dva roky dokumentuje místa nejvíc zasažená válkou. „Jiní fotí zázemí nebo každodennost hlouběji v týlu. Mě primárně zajímá to epicentrum,“ říká fotograf Stanislav Krupař, který byl hostem podcastu Mediální cirkus a který se do válkou zmítané země znovu vydal tento týden, jen pár dní po natočení rozhovoru. Opět přitom míří do míst nejtužších bojů, konkrétně do Doněcké oblasti na jihovýchodě Ukrajiny. „V Pokrovsku, Avdijivce a Vuhledaru mám spoustu známých jak mezi civilisty, tak mezi vojáky. Teď se tam ta situace silně dramatizuje. Tak chci být u toho,“ vysvětluje s tím, že právě v Avdijivce se probudil i 24. února 2022, kdy Kreml zahájil vpád na ukrajinské území. Ruská vojska v posledních dnech přitvrzují v útocích na ukrajinskou obranu u zmíněného Pokrovska. Boje v okolí města a přilehlých vesnicích doprovází ustavičné ostřelování, kvůli kterému už podle agenturních zpráv zemřelo i mnoho civilních obyvatel. „Vesnice za vesnicí, které jsem dobře znal, mizí z povrchu zemského a mě to samozřejmě strašně trápí a štve. I to je důvod, proč se tam chystám.“ říká Krupař s tím, že opět jede i za vojáky, kteří budou blízko první linie. „Od té doby, co jsou tam nasazeni, to území jenom pomalu, ale vytrvale ztrácí. Vesnice, ve kterých jsem s nimi byl ještě na jaře, jsou už dávno ve spárech ruské armády.“ Právě díky dobrým vztahům s ukrajinskými vojáky se fotografovi pravidelně daří proniknout až do míst nedaleko fronty. Spolupracuje třeba se skupinou snajprů. Několik dní také strávil s lékaři u Avdijivky v polní ošetřovně, která jinak bývá pro novináře nepřístupná. „Hele, pojedeš s námi úplně dopředu“ Nebojí se při takových akcích o život? „Není to tak, že by mě vzali všude, kam bych chtěl. Do těch nejdivočejších bojů mě nikdy nevzali. Řídím se jejich rozkazy, respektuju to, co mi nabídnou a to, co mi zakážou. Netlačím se nikam přes jejich zákaz,“ reaguje Krupař. „Mě baví být v uzavřeném kolektivu třeba do 20 lidí, kde můžu důvěrně poznat jednotlivé účastníky a můžu navázat blízké vztahy uvnitř té skupiny. Zároveň je pozoruju a z toho vznikají moje fotografie. A už je v zásadě jedno, co se odehrává. Samozřejmě, pokud ti kluci jedou někam do akce a jsou ochotni vzít mě s sebou, tak jedu. Už jenom proto, abych nebyl za srágoru, který jenom parazituje a plně se neúčastní jejich života.“ Přímo v akci se snajpry nebyl od konce loňského roku: „Ještě začátkem listopadu, kdy bojovali v Avdijivce, mi nabízeli: hele, pojedeš s námi úplně dopředu na naše pozice. To bylo 800 metrů za frontou, odkud likvidovali nepřátelské vojáky. Ale já jsem měl sérii zakázek pro německá média a když jsem se tam v půlce prosince vrátil, tak už to nešlo. Rusové začali víc tlačit, používali klouzavé bomby KAB, které likvidovaly celé baráky. A to už mě řekli: omlouváme se , ale teď tě tam nevezmeme. To už je příliš riskantní.“ Udržování blízkých vztahů s místními je pro Krupařovu práci zásadní. Díky tomu ví, kdy si může dovolit fotit: „Lidi si na mě zvyknou a necítím se jako hyena. Což se mi párkrát stalo při leteckých útocích v Kyjevě nebo v Pokrovsku. Je zmatek, lidi upí, teče krev a do toho objeví parta reportérů, kteří neumějí ani ukrajinsky, ani rusky anemilosrdně tam začnou fotit. V těch situacích se cítím hrozně nesvůj a musím se nutit, abych to dělal taky. A to nemám rád. Takže pro mě je klíčové, být v kolektivu lidí, které znám.“ Stanislav Krupař, který v minulosti fotil například pro Lidové noviny nebo časopis Reflex, se v posledních letech živí jako fotograf a reportér na volné noze. Spolupracuje především s německými týdeníky a časopisy Die Zeit, Stern nebo Focus, se švýcarským Neue Zürcher Zeitung nebo s holandskými a belgickými médii. V Česku pak třeba s magazínem Reportér, příležitostně například i se Seznam Zprávami . „V ideálním případě to funguje tak, že tě tam ta redakce vyšle. Ale teď je pro mě čím dál tím obtížnější přesvědčit někoho, aby mně zakázku dal. Vyjíždím tam vlastně na svý triko,“ popsal Krupař úskalí práce nezávislého fotografa. „Upadající zájem o moji práci koresponduje s upadajícím zájmem médií o Ukrajinu. Ten konflikt se táhne dlouho, média jsou z něho unavená a očekávají vždycky něco nového. A já většinou nemám úplně nic nového, co bych jim mohl nabídnout,“ říká. Nové jsou podle něj hlavně posuny v životech lidí, které dokumentuje. „Naposledy na jaře jsem chtěl dělat velkou reportáž o jedné holce snajperce a než jsme se k tomu rozhoupali, tak tu Káťu zabili,“ prozrazuje. Proč Stanislav Krupař říká, že je fotograf, ale ne novinář? Jak moc si podle něj reportéři ve válečném konfliktu pomáhají? A jaké fotografie dokážou zahývat veřejným míněním?…

Mediální cirkus

1
Z ČT vytéká hnus, aby ospravedlnili naše zrušení, říká Fridrichová 57:52

há 29 weeks57:52

57:52

Přejeme vám krásné léto a na viděnou po něm, loučila se v červnu s diváky moderátorka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová. Už se s nimi ale neuvidí. Česká televize totiž pořad o prázdninách zrušila a Fridrichová teď v prvním velkém rozhovoru v podcastu Mediální cirkus naznačuje, že za tím mohly být politické tlaky. „Všichni dali zaříznutí pořadu zelenou,“ říká známá moderátorka. „Informace o tom, že končíme, ke mně doputovala poprvé někdy na konci května. Nechci šířit žádné spekulace, ale pravdou je, že zároveň v té době se v televizi řešilo to, že se projednává návrh na zvýšení koncesionářských poplatků, takže jsme byli nabádáni k zvýšené opatrnosti a citlivosti,“ říká Nora Fridrichová , která je tváří pořadu od jeho startu na podzim roku 2006. V moderaci měla jen tři krátké pauzy - dvakrát po narození dcer a jednou, když účinkovala ve Star Dance. „Ta informace přišla poprvé ze dvou míst a já jsem si zjišťovala, jestli máme výrobní plán na první díl na podzim. To jsme měli, tak jsem kolegy uklidnila. Pak se zpožděním ke mně stejná informace dorazila z karlovarského filmového festivalu, kam se sjíždějí i politici a zákulisní hráči. Šeptandy jsou a budou, ale tohle se pak stalo,“ popisuje. A ke zrušení pořadu z politických důvodů ještě dodává: „Mám kuloárové informace, ale víc k tomu nebudu říkat a nemám pro to žádný důkaz a není to otázka na mě. Spíše myslím, že by můj zaměstnavatel, Česká televize (ČT), veřejnoprávní instituce měla svým divákům vysvětlit, proč se to děje právě proto, aby se žádné spekulace kuloáry nešířily.“ Co říká Fridrichová na to, že měla poškodit dobré jméno ČT? A jak moc si připouští svoje vlastní pochybení?…

Mediální cirkus

1
Velký šok a hrozná rána, popisuje Kamberský konec Lidových novin 54:03

há 31 weeks54:03

54:03

Už jen šest týdnů budou vycházet v tištěné podobě Lidové noviny. Pak jeden ze symbolů porevoluční éry končí. Ikonický deník má za sebou mnoho krizí a taky 10 let, kdy jej vlastnil Andrej Babiš, a i díky němu si vystavěl svoji politickou kariéru. „Když někdo řekne, byli jsme užiteční idioti, kteří mu dělali krytí, to se vlastně jako nedá vyvrátit,“ říká zpětně šéf komentářového oddělení Lidových novin a šéf přílohy Orientace Petr Kamberský v nejnovějším díle podcastu Mediální cirkus a zdůrazňuje: „Já jenom můžu říct, že do mé práce, dokonce myslím do práce komentářového oddělení, nám opravdu nikdo nekecal.“ Kamberský se novinařině věnuje od 90. let. Prošel deníkem MF Dnes, řadu let strávil v Hospodářských novinách, poslední roky pak v Lidovkách. Tam nastoupil nejprve v roce 2010, o dva roky později z nich ale odešel na protest proti tomu, že mu tehdejší šéfredaktor Dalibor Balšínek údajně zasahoval do textů, které názorově neladily s Václavem Klausem. Už v lednu 2014 se ale Kamberský do Lidových novin vrátil, a to na pozici šéfkomentátora. Přišel půl roku poté, co Babiš koupil vydavatelství Mafra a s ním i Lidové noviny. A poté, kdy řada renomovaných novinářů z vydavatelství na protest proti Babišovi odešla. „Samotný Babišův nákup Lidovým novinám neublížil, protože ty noviny se pak opravdu strašně zlepšily, když si najdete tehdejší komentáře, třeba i pana Švehly z Respektu, tak všichni uznávali, že ty noviny, které byly úplně vybydlené předchozím vlastníkem, tak jim Andrej Babiš bezpochyby prospěl. Je mi jasné, že spousta čtenářů dostane psotník a řekne si, že Kamberák je ‚úplnej debil‘. Ale tohleto, si myslím, že vám řeknou skoro všichni, i ti, co z těch novin posléze odešli,“ popisuje Petr Kamberský první roky LN v holdingu Agrofert. Kdo jsou dnes čtenáři Lidových novin? Proč si myslí, že Babiš není velká hrozba pro českou demokracii? A co bude podle něj s dalšími tištěnými médii?…

Mediální cirkus

1
Babišova pochvala byla zvláštní, přiznává Strakatý 50:19

há 34 weeks50:19